Page 8 - IDEA Study 3 2018 Low skilled
P. 8
dostávat. Zdá se, že nejvýznamnějším nástrojem pro reintegraci osob s nízkou kvalifikací na
trhu práce je tedy snížení daňových sazeb, kterým čelí. Za druhé, má-li se zabránit dalšímu
zvyšování počtu osob s nízkou kvalifikací, je nezbytné zavést preventivní opatření proti
předčasnému odchodu mladých ze vzdělávání. Za třetí, mezi neaktivními osobami s nízkou
kvalifikací je podstatně více žen než mužů, takže je nutné zaměřit se také na politiky cílené na
zvláštní potřeby této skupiny, například snížení daňového zatížení pro druhé výdělečně činné
osoby v domácnosti nebo rozšíření nabídky finančně dostupné péče o děti a pružných
pracovních podmínek.
Jelikož je nízká úroveň kvalifikací často spojena s dalšími sociálně-ekonomickými problémy,
které mohou rovněž bránit v integraci na trh práce, musí účinné politiky zaměřené na
(re)integraci osob s nízkou kvalifikací na trhu práce řešit i tyto aspekty. Významnými
doplňkovými opatřeními mohou být například intervence, které se soustředí na finanční
gramotnost osob s nízkou kvalifikací, nebo finanční příspěvky, které podpoří jejich regionální
mobilitu.
Osoby s nízkou kvalifikací čelí řadě problémů i na trhu práce. Často jsou dlouhodobě
nezaměstnané (61 % nezaměstnaných hledá práci déle než jeden rok) a stávají se
nezaměstnanými, protože jim skončila pracovní smlouva na dobu určitou. Vysoká míra
výskytu pracovních smluv na dobu určitou nebo jiných forem krátkodobých smluv u osob
s nízkou kvalifikací (42 % pracuje na dobu určitou) je také spojena s krátkou dobou zaměstnání
(medián délky zaměstnání činí v této skupině pouze 2,2 roku).
Mediánová hrubá měsíční mzda osob s nízkou kvalifikací v roce 2016 činila 18 252 Kč, ale
mzdy se výrazně lišily pro různé skupiny pracovníků, a to od 11 093 Kč v 10. percentilu do
29 261 Kč v 90. percentilu. Ve veřejném sektoru vydělávají lidé s nízkou kvalifikací výrazně
méně než v soukromém sektoru. Výše mzdy nízkokvalifikovaných se také liší podle povolání.
Téměř jedna třetina osob s nízkou kvalifikací pracuje jako pomocní a nekvalifikovaní
pracovníci, což je nejhůře placená kategorie povolání (polovina těchto pracovníků vydělává
méně než 13 000 Kč hrubého měsíčně). Současně téměř 40 % nízkokvalifikovaných osob
pracuje jako obsluha strojů a zařízení a vydělává v těchto povoláních mediánovou mzdu
22 000 Kč.
Jaké politiky by mohly pomoci osobám s nízkou kvalifikací získat a udržet si stabilní a dobře
placenou práci? Za prvé, obvykle je u nich výrazně vyšší míra nezaměstnanosti než u skupin
s vyšším vzděláním. Aktivní politiky zaměstnanosti by jim v této situaci měly pomoci najít
práci. Osoby s nízkou kvalifikací se ale většinou účastní programů veřejně prospěšných prací,
které jsou ze všech aktivačních opatření nejméně účinné. Bylo by tedy vhodné zavést cílené
školicí programy uzpůsobené osobám s nízkou kvalifikací, které spojí teorii s praxí, kterou
poskytnou samotní zaměstnavatelé. Za druhé, osoby s nízkou kvalifikací velmi často pracují na
základě dočasné pracovní smlouvy nebo na dohodu o provedení práce a mají problém udržet
si stálou práci. Stabilitu zaměstnání osob s nízkou kvalifikací by mohly posílit pobídky pro
zaměstnavatele k tomu, aby těmto osobám nabízeli dlouhodobé smlouvy a investovali do jejich
dovedností prostřednictvím profesní přípravy na pracovišti. Bohužel se ale ukazuje, že osoby
s nízkou kvalifikací často nejsou pro zaměstnavatele atraktivní pracovní silou, ani když jsou
částečně dotované státem. Z toho tedy vyplývá, že nejdůležitějším dlouhodobým řešením
vedoucím ke zlepšení situace osob s nízkou kvalifikací je rozšiřování jejich dovedností,
především pak získávání dovedností a schopností žádaných na trhu práce formou
celoživotního vzdělávání.
6
